VetReady
Husbandry training
Pokud zvířata držíme v lidské péči – ať už jde o domestikované druhy, které jsme po tisíce let šlechtili k životu po našem boku, nebo divoká zvířata chovaná v zoologických zahradách či záchranných stanicích – jsou na nás plně závislá a my za ně neseme odpovědnost. Nejen za to, aby měla co jíst a kde spát. Jsme zodpovědní také za jejich zdravotní stav vč. psychické pohody.
Trénink ke spolupráci (husbandry training) není nadstandard ani cirkusový trik. Je to součást odpovědné péče o každé zvíře. Protože veterinární péče bez spolupráce zvířete většinou znamená stres, násilnou fixaci nebo opakovanou anestezii. A tomu lze ve většině případů předejít.
Je to způsob, jak zajistit bezpečí zvířete, jeho majitele, ošetřovatele i veterináře. A především způsob, jak dát zvířeti možnost spolupracovat místo toho, aby muselo bojovat.
Platí to pro psa i pro lva
Principy učení jsou stejné bez ohledu na druh. Pes může dobrovolně nastavit tlapku k odběru krve. Kůň položí hlavu do dlaně a nechá si aplikovat oční kapky. Hyena přiloží bok k mříži pro bezpečný odběr krve. Žirafa umožní veterináři poslech srdce. Lev zvládne v klidu ležet a nechat si odebrat krev z ocasu.
Lepší medicína začíná dobrým tréninkem
Klidné zvíře znamená přesnější diagnostiku, rychlejší zákrok a menší riziko komplikací.
Méně stresu navíc znamená menší vyplavování stresových hormonů, nižší riziko obranných reakcí a v mnoha případech i omezení nutnosti sedace nebo celkové anestezie.
Veterinární trénink tak nezlepšuje jen welfare zvířete. Zlepšuje i kvalitu samotné veterinární medicíny.
Trénujeme dříve, než nastane problém
Nikdo nezačne učit psa přivolání až ve chvíli, kdy uteče.
Stejně tak bychom neměli začínat učit zvíře spolupracovat s veterinářem až ve chvíli, kdy je nemocné nebo zraněné.
Veterinární trénink je preventivní příprava na situace, které během života nevyhnutelně přijdou. Učíme zvíře, že dotek, prohlídka uší, odběr krve, injekce nebo ošetření nejsou důvodem k panice. Naopak. Jsou běžnou součástí života, kterou zvládne v klidu a s důvěrou.
Zvířata se nebrání veterinárnímu ošetření proto, že jsou tvrdohlavá nebo neposlušná. Brání se proto, že nerozumí tomu, co se děje. Mají strach. Cítí bolest. Snaží se chránit svůj život stejně jako každý jiný živý tvor.
Veterinární trénink staví na opačném principu. Zvíře se učí dobrovolně spolupracovat. Ne proto, že musí, ale protože situaci rozumí a ví, že je bezpečná. Tak vzniká skutečná důvěra. Tréninkem ke spolupráci postupně připravíme zvíře zvládat strach i bolest.
